Protonová rezonance: Pochybná metoda
Kritické zhodnocení metody protonové rezonance pro výrobu koloidních kovů
Metoda protonové rezonance je několika firmami propagována jako moderní způsob výroby koloidních kovů. Má rozkládat kovy pomocí vibrací a protonové rezonance na drobné částice, které se suspendují ve vodě – bez chemikálií. Ale jak to přesně funguje? A plní metoda to, co slibuje?
Výrobci tvrdí, že metoda je založena na „vlastní rezonanci“ kovů. Cílenými frekvencemi by se kovové částice uvolňovaly, zůstávaly stabilní a čisté – až 24 měsíců trvanlivé, s čistotou 99,9999 %. To zní působivě, ale chybí technické detaily. Jaké frekvence se používají? Jak se zavádí energie? Bez jasných odpovědí zůstává metoda nejasná.
Hlavním problémem je mřížková energie kovu – síla, která drží atomy v krystalu pohromadě. U zlata činí 368 kJ/mol, u platiny dokonce 565 kJ/mol. Aby se částice uvolnily, musí se tato energie překonat. Při elektrolýze s 9–24 V se ukazuje: Za 24 hodin se uvolní pouze 1 ppm zlata – kovy s vyšší mřížkovou energií jako platina zůstávají nedotčeny. Vznikají zde navíc iontové roztoky, nikoli skutečné koloidy.
Seznam kovů seřazených podle mřížkové energie (v kJ/mol):
• Zinek (Zn): 130 kJ/mol
• Indium (In): 243 kJ/mol
• Stříbro (Ag): 285 kJ/mol
• Měď (Cu): 339 kJ/mol
• Zlato (Au): 368 kJ/mol
• Germanium (Ge) : 372 kJ/mol
• Palladium (Pd) : 376 kJ/mol
• Chrom (Cr) : 397 kJ/mol
• Železo (Fe) : 416 kJ/mol
• Kobalt (Co) : 425 kJ/mol
• Křemík (Si) : 446 kJ/mol
• Vanad (V) : 514 kJ/mol
• Rhodium (Rh) : 556 kJ/mol
• Platina (Pt) : 565 kJ/mol
• Molybden (Mo) : 658 kJ/mol
• Iridium (Ir) : 670 kJ/mol
• Rhenium (Re) : 775 kJ/mol
• Tantal (Ta) : 782 kJ/mol
Neobjasněné otázky k postupu
Jak by mohla rezonance toho dosáhnout? Teoreticky by vibrace – například ultrazvukem – mohly destabilizovat mřížku. Ultrazvuk vytváří kavitační bubliny, které při kolapsu generují lokální tlakové špičky a mohly by odtrhnout částice. Energie by však musela být enormní, aby přímo rozbila masivní kovovou mřížku. Pravděpodobnější je kombinace s jinými silami, jako slabými poli nebo mechanickou energií – samotné vibrace se zdají nepravděpodobné.
Marketingová tvrzení znějí lákavě, ale bez fyzikálních důkazů zůstává na místě skepse. Mohlo by se jednat o optimalizovanou formu známé techniky, avšak utajení živí pochybnosti. Naproti tomu existují osvědčené metody: Vysokonapěťový plazmový proces, vyvinutý Georgem Bredigem v roce 1898 a od té doby celosvětově využívaný, odpařuje kov elektrickým obloukem a vytváří stabilní koloidy. Laserová ablace je od 90. let 20. století etablovaná a využívá laserové pulzy k přesnému odstranění nanočástic. Obě metody efektivně překonávají energii mřížky a poskytují skutečné koloidní disperze – na rozdíl od elektrolýzy, která při nízkém napětí selhává a produkuje pouze iontové roztoky. Zda může protonové rezonanční proces s těmito klasiky soupeřit, musí teprve prokázat.
Více k tématu: Výroba koloidních kovů
• Elektrolýzou se nevyrábějí koloidní kovy
• Rozdíly mezi elektrolýzou a vysononapěťovým plazmovým procesem
• Koloidy: Která hodnota ppm je nejúčinnější?
• Použití a dávkování koloidních kovů