Křemík: Mnohem důležitější pro tělo, než se dosud obecně ví – Část 1
Co je vlastně křemík?
Křemík (Si) je po kyslíku druhým nejčastějším prvkem na naší Zemi. Kyslík je bezpochyby absolutně nezbytný pro život a právem se označuje jako esenciální. Naproti tomu se druhý nejčastější prvek dodnes považuje za neesenciální – jak je možné, že podle vědy a odborníků by křemík neměl mít v metabolismu žádný velký význam?
Křemík je polokov a má tedy vlastnosti kovů i nekovů. V elementární podobě, tedy v čisté formě, se křemík v přírodě nevyskytuje; většinou je přítomen jako chemická sloučenina nejméně dvou nebo tří prvků. Známé sloučeniny křemíku jsou: zeolit, klinoptilolit, bentonit, montmorillonit, oxid křemičitý, kyselina křemičitá a křemelina.
Koloidní křemík
Zvláštní postavení má koloidní křemík, protože se vyskytuje v čisté formě (většinou 99,99% čistota), případně lze takový vyrobit. Je však třeba jasně rozlišovat mezi iontovými roztoky křemíku (podle definice nejsou koloidy) – vyráběnými elektrolytickým procesem (9 až 10 000 voltů) – a skutečným koloidním křemíkem, který existuje jako koloidní disperze a vyrábí se například vysokovoltovým plazmovým procesem s 10 000 volty a 3 000 až 4 000 stupňů horkým plazmatem.
Protože křemík (stejně jako germanium) je extrémně křehký prvek, podaří se výroba vysokovoltovým plazmovým procesem s 10 000 volty jen několika málo lidem na světě. Výhody a pozitivní vlastnosti koloidního křemíku oproti iontovým roztokům křemíku jsou zásadní a velmi významné z hlediska účinků v metabolismu, reakční energie, biologické dostupnosti, přínosu, rizik a cen produktů.
Zeolit, klinoptilolit
U zeolitu jsou atomy hliníku a křemíku pevně spojeny atomy kyslíku, což vytváří extrémně pevnou a stabilní mřížkovou strukturu. Ani vyšší teploty nebo žaludeční kyselina tuto vazbu nerozloží, i když se opakovaně šíří zprávy, že „hliník se ze zeolitu uvolňuje a škodí tělu“. Pokud by se hliník ze struktury uvolnil, celá kostra by se zhroutila a tisícileté pozitivní zkušenosti s vulkanickou horninou by se rozplynuly ve vzduchu. Stále důležitější je rozlišovat mezi fakty a zkušenostmi na jedné straně a propagandou či pseudovědou na straně druhé.
Lze zařazení křemíku jako neesenciálního prvku vysvětlit bio-logikou?
K tomuto zařazení jako „vědecky ověřenému“ a nakonec k poškození milionů lidí je zapotřebí značné míry ignorance, arogance a pseudovědeckého argumentování. Po více než dvou letech „koronavirové propagandy“ a 70 letech virů-hokus-pokus by měly u každého samostatně myslícího člověka zvonit poplachové zvony a měli bychom zvážit, zda si zdraví opět vezmeme do vlastních rukou a zodpovědnosti. Lékaři, terapeuti, poradci a „odborníci“ mohou přitom rádi stát po boku jako poradci – přičemž by mělo být vždy jasné: „Čí chléb jím, toho píseň zpívám“.
Je křemík master-prvkem?
Master-prvky jsou podle našeho názoru obzvláště důležité prvky pro naše tělo a metabolismus, protože zaujímají nadřazenou roli, ať už jako strukturní prvek nebo svými funkcemi a vlastnostmi.
Zeolit jako klinoptilolit (sloučenina křemíku) má po tisíciletí přirozenou schopnost v celém těle vázat toxické a škodlivé látky prostřednictvím své speciální krystalové mřížkové struktury a tím je odvádět k vyloučení. Mimořádně pozoruhodné, avšak dosud málo sdělované: křemík má tři další vlastnosti, které tělo využívá a při dlouhodobém nedostatku křemíku vedou k rozmanitým zdravotním poruchám a symptomům:
• Křemík podstatně ovlivňuje celkovou stabilitu a strukturu v těle, reguluje tvorbu struktury, pružnost a flexibilitu tkání tvořících strukturu a cévního systému
• Křemík se významně podílí na tvorbě energie a přeměně energie díky svým piezoelektrickým a fotoelektrickým vlastnostem. Zejména srdeční buňky jsou závislé na dostatečném přísunu křemíku – čím více a biologicky dostupnější, tím lépe
• Oxid křemičitý se svou krystalovou strukturou může ukládat a uvolňovat informace a vibrační vzorce (působí jako vysílač a přijímač) a funguje tak jako spojovací článek mezi hmotným světem a energeticko-informačním světem
Různé zeolity (mikroporézní vulkanická hornina) se liší podle svých geografických těžebních oblastí ve složení a vlastnostech. Společným jmenovatelem u všech je, že se během sopečných erupcí a následného kontaktu s vodou / mořskou vodou a v ní obsaženými minerály a solemi staly tím, čím jsou nyní: mikroporézní vulkanickou horninou. Mikroporézní v tomto kontextu znamená: tato hornina má jako houba mnoho malých děr a kanálků (0,4 až 0,7 nanometru) – čím více a menší díry jsou, tím lépe může zeolit jako houba „odpad“ v těle nasávat, vázat a tím odvádět k vyloučení.
Hladina křemíku: Co a jak ji ovlivňuje?
• Stavební materiál pro kosti, chrupavky, pojivovou tkáň s elastinem a kolagenními vlákny
• Tvorba energie srdečních svalových buněk a zpracování podnětů
• Krása pokožky, vlasů a nehtů
• Pružnost šlach a vazů
• Stabilizuje pojivovou tkáň, působí proti rozvoji celulitidy
• Tvorba energie / buněčný energetický metabolismus
• Pružnost cévního systému: cévní stěny, tepny, žíly, kapiláry
• Regulace imunitních funkcí, zánětů
Dosavadní závěr
Křemík v zeolitové hornině, oxid křemičitý nebo koloidní křemík je díky svým vlastnostem a funkcím hlavním prvkem. Který minerál/kov by mohl křemíku toto místo vybojovat?
• Pokračování v části 2: Zeolit pro čištění a detoxikaci: Čím jemnější, tím účinnější
• Pokračování v části 3: Křemík: Skutečný všestranný talent a hlavní prvek
• Pokračování v části 4: Oxid křemičitý: Přijímač, úložiště a vysílač informací
Která sloučenina křemíku pro kterou funkci?
• Koloidní křemík: Okamžitě biologicky dostupný křemík s velikostí částic 1 až 20 nm pro metabolismus křemíku a jako katalyzátor pro základní metabolické procesy
• Zeolitový prášek: Pro vazbu a vylučování škodlivin, pro iontovou výměnu (k dodání minerálů tělu) a pro přísun koloidního oxidu křemičitého
• Oxid křemičitý: Hlavní prvek pro tvorbu struktury, vazbu a vylučování škodlivin (zejména hliníku), jako transformátor energie (piezo- a fotoelektrické vlastnosti) a transmutaci nepřirozených vibračních vzorců na přirozené a budující vibrační vzorce (buněčná a tělesná voda, buněčná komunikace)